MU_deecclesia_ensteinÚvaha Alberta Einsteina, která vystihuje postoj všech běžných smrtelníků - ..."jaký je smysl našeho života, jaký je smysl života všech živých tvorů vůbec? Znát odpověď na tuto otázku znamená DE ECCLESIA - být nábožensky založený. Ptáš-li se zda má vůbec smysl klást si takovou otázku, tak odpovídám - kdo život svůj i svých bližních má za něco nesmyslného, ten je nejenom nešťastný, ale není skoro schopen žít."..



Církev je nejstarším společenským útvarem, který přetrval věky a ovlivnil chod dějin. Vlivem nepříznivých poměrů v několika posledních desítiletích je všeobecná znalost o jejím poslání a částečně i o struktuře velice malá. To, co Vám pomocí současné techniky titul De Ecclesia nabízí, má jedinou ctižádost - pomoci překlenout tuto informační mezeru, podat stručnou formou, alespoň nejzákladnější informace a představit aspoň v hrubých rysech základy křesťanství a katolickou církev, i pokud jde o její učení.


K NAŠÍ ORIENTACI I V TÉTO DOBĚ PATŘÍ, AŤ CHCEME NEBO NE, I INFORMACE KOLEM PROBLEMATIKY KŘESŤANSTVÍ


Celý projekt zpracování multimediálního titulu De Ecclesia je rozdělen do pěti částí. První část Vás uvede do života katolické církve v celé jeho pestrosti. Seznámí Vás například se základy víry, s vybavením kostela, dozvíte se o tzv. svátostech nebo o zapojení církve do veřejného života. Druhá část Vám ozřejmí, jak věřící prožívají církevní rok. Dozvíte se, proč a jak se slaví Vánoce, Velikonoce, kdy církev slaví svátky svých světců, a také o původu křestních jmen. Třetí část věcně pojednává o územní správě církve v České republice. Čtvrtá část je věnována duchovní hudbě a výtvarnému umění od nejranějších dob církve na našem území až po současnost. Celkovou informaci doplní pátá část, rejstřík.

OBSAH TITULU

O SOUVISLOSTI VĚDY A VÍRY svědčí fakt, že mnozí vědci věří v Boha. Zvláště mezi fyziky 20. století vidíme, že právě lidé, kteří se zasloužili o základní fyzikální koncepce, dospěli k hlubšímu pochopení role Tvůrce světa, čili k náboženskému názoru.
DTP STUDIO využilo svých producentských kapacit a ve spolupráci s Biskupstvím královéhradeckým vydalo v edici CD LABYRINT multimediální titul CD-ROM, jehož cílem seznámit pokud možno co nejširší veřejnost s posláním církve.
ZÁKLADY VÍRY - první část Vás uvede do života katolické církve v celé jeho pestrosti. Seznámí Vás například se základy víry, s vybavením kostela, dozvíte se o tzv. svátostech nebo o zapojení církve do veřejného života. CÍRKEVNÍ ROK Druhá část Vám ozřejmí, jak věřící prožívají církevní rok. Dozvíte se, proč a jak se slaví Vánoce, Velikonoce, kdy církev slaví svátky svých světců, a také o původu křestních jmen.
ÚZEMNĚ SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ - ve třetí části, Územně správní členění, se představují jednotlivé české a moravské diecéze římskokatolické církve, seznámíte se i s církví řeckokatolickou a jejím exarchátem na území naší republiky.

CÍRKEVNÍ UMĚNÍ - čtvrtá část je věnována duchovní hudbě a výtvarnému umění od nejranějších dob církve na našem území až po současnost. Celkovou informaci doplní pátá část, rejstřík.

 

O SOUVISLOSTECH VĚDY A VÍRY V ČLÁNKU J. GRYGARA

MU_deecclesia_grygarOtázka: O souvislosti vědy a víry svědčí fakt, že mnozí vědci věří v Boha. Co byste k tomu řekl?
Odpověď: na jedné straně je jistě třeba rozlišovat mezi vědeckými důkazy a řešením základního teologického problému existence Tvůrce.Věda v přísném slova smyslu teologickou otázku nemůže řešit - ani kladně, ani záporně. Na druhé straně je skutečně pravda, že mnozí vědci věří v Boha. Je to pro nás zvláštní zvlášť proto, že po dlouhou dobu existoval oficiální ideologický názor, že věda je neslučitelná s náboženstvím nebo že vědecký pracovník musí být intuitivní materialista, i když se formálně hlásí k náboženství, jinak by nemohl bádat.To je nedorozumění a sociologická fakta to též nepotvrzují. Zvláště mezi fyziky 20. století vidíme, že právě lidé, kteří se zasloužili o základní fyzikální koncepce, dospěli k hlubšímu pochopení role Tvůrce světa, čili k náboženskému názoru. Stálo by za zkoumání, co to vlastně znamená. Ve vědě ovšem demokracie příliš nefunguje. Nelze říci, že pravda je to, co zastává většina ...


CENY A OBJEDNÁVKY De Ecclesia ZDE

ZÁKLADY VÍRY


MU_deecclesia_knihaU první části projektu - Život církve - pravděpodobně strávíte nejvíce času. Jsou zde obsaženy základní informace o všem, co tvoří pestrou mozaiku života naší katolické církve, a jejich úkolem je ozřejmit význam a poslání církve v současném světě. Z uvedených bodů si složíte obraz dnešní církve, a budete-li pečlivě procházet jednotlivá témata, zjistíte, že opravdový život církve v celé jeho obsažnosti tvoří svým příspěvkem každý její člen: ať již kněz, či laik, ať dítě, či starý člověk upoutaný na lůžko, ať odkaz křesťana žijícího před věky, anebo poslání každého jednotlivého věřícího právě v naší době. V této části získáte pevný základ pro pochopení následujících částí.

Církev - původ a poslání, čemu věří, uspořádání církve, modlitba, bible a tradice, činnost církve
Svatá mše - co je mše svatá, bohoslužba slova, bohoslužba oběti
Bohoslužebné prostory - kostely, poutní místa Čech, Moravy a Slezka
Svátosti - křest, biřmování, eucharistie, smíření, pomazání, manželství, kněžství
Liturgické slavnosti - pohřeb, svátostiny pro lidi a věci.

Slovo církev - ekklesia (z řec. ek-kalein) znamená "svolání", "shromáždění" a označuje shromáždění lidu náboženského rázu. Jejím zakladatelem je Ježíš Kristus, syn boží, který začal hlásat radostnou zvěst - příchod království Božího, které bylo slíbeno již dříve ve Starém zákonu. Zárodek a počátek Božího království je malá skupina těch, které Ježíš přišel shromáždit kolem sebe a jimž se sám stal pastýřem. Učil je novému způsobu chování, ale také, jak se mají modlit. Pán Ježíš dal svému společenství strukturu. Je to především volba dvanácti apoštolů s Petrem jako jejich hlavou. Oni, ale i ostatní učedníci (věřící), se podílejí na Kristově poslání, na Jeho moci a též na Jeho osudu (život, smrt a vzkříšení z mrtvých).


CÍRKEVNÍ ROK

Evropská civilizace udělala z času realitu, která existuje sama o sobě, nezávisle na nás. Ve skutečnosti je čas dimenzí všeho, co se zrodilo, co žije a umírá: čas je rozměrem člověka.

Čas křesťanů i církve je plný tajemství, která slavíme a která vyjadřují božské i lidské stupně naší cesty ke spáse. Tato tajemství (Vánoce, Velikonoce,...) prožíváme skrze Ježíše Krista a v Duchu svatém. V tomto smyslu mluvíme o církevním roku - je to čas utvářený bohoslužbami a svátky, které nás vedou ke spáse a zpřítomňují nám ji.

Dělení roku - doba adventní, vánoční, postní a velikonoční, mezidobí
Liturgické barvy
Mnoho videoukázek
Úvaha Radima Palouše o Velkém pátku
Patroni a světci Čech a Moravy - 25 nejvýznamnějších patronů a světců naší země. Od Cyrila a Metoděje až po sv. Anežku Českou.
Český národní kalendář - měsíční dělení s linoryty všech světců

Kalendář církevního roku (tzv. liturgický kalendář) se utvářel během staletí. Zahrnuje dobu adventní a vánoční, postní a velikonoční, dobu "během roku" a celou řadu svátků svatých. Základní rytmus církevního roku je dán slavením neděle. Již první křesťané se shromažďovali vždy první den po sobotě "k lámání chleba" (Sk 20,7). Každá neděle je tedy slavením Kristovy smrti a jeho vzkříšení. Teprve od nicejského koncilu (r. 325) se Vzkříšení slaví v celé církvi zvláštními svátky - Velikonocemi.


Církevní umění

Titul De ECCLESIA obsahuje ukázky z výtvarného umění

Kodex vyšehradský
Bazilika sv. Jiří na Pražském hradě
Rotunda sv. Jiří na Řípu
Rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě
Porta coeli v Předklášteří u Tišnova
Mistr třeboňského oltáře,
Mistr litoměřického oltáře
Bartholomeus Spranger
Domácí oltářík, M. B. Braun
Jan Blažej Santini, Josef Mánes
Akademický malíř Jaroslav Šerých
Akademický sochař Otmar Oliva
Akademická malířka Ludmila Jandová

Titul De ECCLESIA obsahuje ukázky z duchovní hudby

Gregoriánský chorál, Hospodine, pomiluj ny, Svatý VáclaveMU_deecclesia_noty
Renesance - Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic (1564-1621) - Hudební ukázka: Kyrie
Baroko - Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676) - Hudební ukázka: Andělské přátelství, Jan Dismas Zelenka (1679-1745) - Hudební ukázka: In exitu Israel, Bohuslav Matěj Černohorský (1684-1742) - Hudební ukázka: Regina coeli
Klasicismus - Jiří Ignác Linek (1725-1791) - Hudební ukázka: Ukolébavka "Usni, mé děťátko" pro soprán, smyčce a varhany, František Xaver Brixi (1732-1771) - Hudební ukázka: Missa pastoralis - Sanctus, Jakub (Šimon) Jan Ryba (1765-1815) - Hudební ukázka: Česká mše vánoční - Communio
Romantismus - Antonín Dvořák (1841-1904) - Hudební ukázka: Stabat Mater - Eja, Mater, fons amoris
20. století - Petr Eben (* 1929) - Hudební ukázka: Salve Regina (1977), text Hermanus Contractus (1013-1054)

ÚZEMNĚ SPRÁVNÍ ČLENĚNÍ


Je dobré znát kontakty a vědět kam se o křest, biřmování či svatbu obrátit. Proto jsme zařadili na CD i tato data. Je samozřejmé, že se jednotlivě data mohou časem měnit, avšak pokud se vyznáte ve struktuře můžete je snadno odvodit či jasně deklarovat. V jednotlivých zemích nebo národech je církev tvořena menšími celky: Církev - Provincie - Diecéze - Vikariáty (Čechy) a Děkanáty (Morava a Slezsko) - Farnosti. V současné době má Česká republika dvě církevní provincie - Českou církevní provincii a Moravskou církevní provincii.

MU_deecclesia_mapa Českou církevní provincii tvoří tyto diecéze: Arcibiskupství pražské - Biskupství českobudějovické - Biskupství královehradecké - Biskupství litoměřické - Biskupství plzeňské

Moravskou církevní provincii tvoří tato biskupství: Arcibiskupství olomoucké - Biskupství brněnské - Biskupství ostravsko - opavské
V církevní provincii má jedno z biskupství titul arcibiskupství - v jeho čele stojí arcibiskup, nazývaný též metropolita (primas). Biskupství se skládají z menších celků nazývaných v Čechách vikariáty a na Moravě děkanáty, vikariáty (děkanáty) pak z jednotlivých farností.

V čele katolické církve stojí papež - zástupce Ježíše Krista, římský biskup. Papež spravuje církev spolu s ostatními biskupy. Biskupové spravují jednotlivé diecéze. V čele diecéze je sídelní biskup, kterému pomáhá jeden nebo více pomocných biskupů. Všichni diecézní biskupové a všichni jejich pomocní biskupové společně tvoří biskupskou konferenci jako trvalou instituci. Českou biskupskou konferenci tvoří biskupové České a Moravské církevní provincie. Společně vykonávají některé pastýřské úkoly a rozhodují o nejzávažnějších otázkách.

Duchovní správu v jednotlivých farnostech vykonává farář, který může mít jako pomocníka dalšího kněze - kaplana nebo jáhna. Farnosti ve vikariátu (děkanátu) zastupuje vikář (děkan). Jednotliví kněží v diecézi (vikář, děkan, farář, kaplan) jsou spolupracovníky sídelního biskupa a jsou mu podřízeni.

CENY A OBJEDNÁVKY De Ecclesia ZDE

TECHNICKÉ POŽADAVKY


K využití CD-ROM je nutný osobní počítač PC, mechanika CD-ROM a Microsoft Windows. Titul je ve formátu HTML a je možné využívat ho i na jiných platformách, pokud je na nich k dispozici prohlížeč HTML dokumentů. Tematika, o které pojednává tento CD-ROM, je značně obsáhlá. Dle závažnosti a též pro lepší pochopení celého problému je rozdělena do čtyř hlavních částí a rejstříku. Pro větší názornost dokreslují některá témata animace (formát GIF), autentické videosekvence (formát AVI) a zvukové ukázky (formát WAV).


PODĚKOVÁNÍ A POUŽITÁ LITERATURA

ZPRACOVATELSKÝ KOLEKTIV


Scénář: Karel Sodomka, Štefan Kratochvíl, Ing. František Felner, Bc. Mariana Felnerová, Produkce: Ing. František Felner, Karel Sodomka, Štefan Kratochvíl, Jazykový poradce: Bc. Mariana Felnerová, Jazyková korektura: Mgr. Marta Popelová,
Scanování: René Weinzettl, Příprava tiskových podkladů: Jiří Šulc, Digitální audio/video: Mikuláš Buleca, Ing. Daniel Jenne, Příprava HTML stránek: Ing. Daniel Jenne, Odborný poradce: ThDr. František Hašek, Lektorovali: Mons. Josef Socha, P. Ing. Miloslav Fiala OPraem., P. Ing. Jiří Heblt, Zvláštní poděkování za spolupráci - Nakladatelství Portál Praha za poskytnutí obrazového materiálu k části Rozdělení církevního roku, Miroslavu Krejčířovi (spoluautorovi Katolické ročenky 95), P. Františku Eliášovi, Marii Zatloukalové, Marii Felnerové, Marii Macháčkové, Kristině a Magdaleně Sodomkovým, Janu Štorkovi, manželům Letochovým, Anně Čermákové, Janu Janků, Ladislavu Jeníkovi, Anně Černé, Jaroslavě Soukalové

AUTOŘI TITULU DE ECCLESIA


Úvodní slovo: pomocný biskup Mons. Josef Kajnek, Slovo o obsahu: Marie Sodomková, Část první - Život církve TEXTY - P. Vladimír Janouch, P. Ing. Jiří Heblt, P. Pavel Dokládal, P. Vojtěch Brož, P. Jan Pata, RNDr. Jiří Grygar, CSc., Anežka Smičková, Mgr. Libuše Šrubařová, Lenka Došková, Vojtěch Vrana, Mgr. Petr Volák, Romuald Štěpán Rob OP, Ing. František Odehnal, Dr. Zdeněk Boháč, CSc., Jiří Macháček, Bc. Mariana Felnerová, Ladislav Zatloukal, FOTO - Jaroslav Hodík, Petr Janžura, Ota Nepilý, Vojtěch Vlk, Petr Hlavatý, Miroslav Beno, Karel Sodomka, Jiřina Sedláková, Ing. František Odehnal, Marie Sodomková, P. Jan Pata, Marie Soukalová, Bc. Mariana Felnerová, Roman Vencl, archiv redakce IKD - Pastrýř, GRAFIKA A KRESBY - Ludmila Jandová, Zdirad Čech, MLUVENÉ SLOVO - Radovan Lukavský, Jana Kubátová, P. Ing. Jiří Heblt, Eva Svobodová VIDEOUKÁZKY - Ing. Vladimír Hroch, Filip Dymák, VIDEOSTUDIO Ladislav Dvořák, VIDEOZÁZNAMY - Hugo Hrbek, archiv festivalu Porta catholica, Část druhá - Církevní rok TEXTY - P. Josef Matras, FOTO: Jaroslav Hodík, Ota Nepilý, Vojtěch Vlk, Ing. Petr Soukal, Ing. Petr Kamínek, Marie Sodomková, Pavel Vopálka, nakladatelství Portál, archiv redakce IKD - Pastýř, GRAFIKA A KRESBY - Ludmila Jandová, Zdirad Čech, VIDEOUKÁZKY - Filip Dymák, MLUVENÉ SLOVO - Radovan Lukavský, Část třetí - Územněsprávní členění - TEXTY A MAPY:Jiří Macháček, Dr. Zdeněk Boháč, CSc. FOTO - Petr Hlavatý, Jan Gryc, Ota Nepilý, Jiří Dobrovolný, Kristina Sodomková, Fratišek Řezníček, KRESBY - Zdirad Čech, Čtvrtá část - Církevní umění - TEXTY Mgr. Jitka Srovnalová, Mgr. Jan Kyselák, OBRAZOVÝ MATERIÁL - viz použitá literatura, HUDEBNÍ UKÁZKY - Mgr. Jan Kyselák, MLUVENÉ SLOVO Radovan Lukavský

POUŽITÁ LITERATURA

Katechismus katolické církve - Zvon 1995, Praha, Dokumenty II. vatikánského koncilu - Zvon 1995, Praha, Katolická ročenka 95 - S. Miriam Hrudníková, Miroslav Krejčíř, Josef Pala, Karmelitánské nakladatelství 1995, Kostelní Vydří, Adventní a postní zamyšlení - Radim Palouš, Karolinum 1992, Praha Naše víra - Zvon 1990, Praha, Po stopách Ježíšových - Gerhard Kroll, Portál 1996, Praha, Biblický slovník - Adolf Novotný, Kalich 1987, Praha, Český misál - ČKCH 1977, Praha, Poutní místa v Čechách - dr. Zdeněk Boháč, CSc., Debora 1995, Praha, Poutní místa Moravy a Slezska - Ing. František Odehnal, Debora 1995, Praha, Dar víry - Portál 1994, Praha, Denní modlitba církve (Breviář) - Vatikán 1987, Katolická periodika - AD, Mezinárodní katolický report, Nezbeda, Duha, Katolický týdeník, Světlo, Effatha, Teologické texty, Arcidiecézní zpravodaj, IKD - Pastýř, Setkání, Plzeňský zpravodaj, Zdislava, Oldin


NĚCO NAVÍC Z DTP STUDIA

MU_deecclesia_papezZní to neuvěřitelně, ale titul De Ecclesia vznikl bez jakýchkoli grantů, podpory centrálních orgánů a institucí. Entusiasmus, profesionalita a dohoda symbolických honorářů daly vzniknout dílu, které v multimediální podobě představuje křesťanské učení dnešní "počítačové" generaci. Dostalo se mu ve Vatikánu i udělení apoštolského požehnání papežem Janem Pavlem II . Ten, i přes svůj pokročilý věk, si titul, který mu předal arcibiskup Otčenášek, nechal demonstrovat na notebooku. Jak už to tak bývá, úspěšné dílo, které sklízí obdiv v zahraničí, je u nás doma stále jen "popelkou". Škoda...

Produkce a výroba titulu o církvi jako komerčního produktu přinesla sebou řadu otázek. A to nejenom v České republice. Každý ekonom Vám řekne, že prodávat takový titul je nemožné - a přesto se tento titul dokázal dostat z červených čísel. Každý marketingový ředitel Vám řekne, že není nic složitějšího, než "prodávat" církev. Přesto o osud titulu projevil zájem renomovaný anglický časopis Marketing Director International. Přestože titul hromadně nekoupila žádná organizace pomáhá na mnoha školách ve výuce, a to i v církevním školství. Je jen škoda, že se doposud nenašla žádná organizace, která by podpořila distribuci tohoto titulu k většímu počtu uživatelů.

I V DNEŠNÍM USPĚCHANÉM SVĚTĚ MŮŽE VZNIKNOUT DÍLO, KTERÉ MÁ STÁLOU HODNOTU

Z řady poděkování a doporučení vyjímáme dopis z Vatikánu ze dne 3.12.2001, který tlumočí poděkování Jana Pavla II, papeže katolické církve, dopis Kanceláře presidenta republiky ze dne 4.12.1997 který tlumočí uznání presidenta republiky Václava Havla, biskupské církevní schválení titulu ze dne 20.11.2001 a udělení schvalovací doložky České biskupské konference k zařazení dle § 40, ods.1, zákona 4.29/1984 Sb. do seznamu školních pomůcek... Ze seznamu poděkování uživatelů vyjímáme vyjádření k širokému použití titulu De Ecclesia ve výuce religionistiky, etiky, náboženství, dějepisu, češtiny, výtvarné či hudební výchovy z gymnázia Václava Jana Tomáška či obdobný dopis z gymnázia Bohuslava Balbína.


UKÁZKY Z TITULU DE ECCLESIA


MU_deecclesia_ilu_1 MU_deecclesia_ilu_2KAŽDÝ MÁME SVÉ KŘESTNÍ JMÉNO - s křesťanstvím se setkáváme prakticky všichni z nás, ještě před tím než se narodíme. Skutečně, je to tak! Jednou z příjemných povinností rodičů je najít křestní jméno pro svého potomka. A jak už to tak bývá, všechny věci na světě mají svůj původ.

VELIKONOČNÍ TRIUUM A DOBA VELIKONOČNÍ - největší křesťanské svátky v roce, které oslavují vzrod života. Připadají na neděli blízkou židovskému svátku Paschy, tj. na neděli po prvním jarním úplňku. Brzy bylo před tyto svátky předsunuto velikonoční třídenní - Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.


DESATERO A ZÁKLADNÍ PRAVDY Pro život věřících v církvi jsou důležitá přikázání. Ukazují a vymezují cestu člověka k Bohu. Některá přikázání jsou dána přímo Bohem a Jeho Synem Ježíšem Kristem, některá stanoví církev. Desatero Božích přikázání - jsou součástí smlouvy, kterou uzavřel Bůh se svým vyvoleným národem na Sinaji.

 

GENESIS ANEB STVOŘENÍ SVĚTA Písmo svaté Starého zákona První kniha Mojžíšova Genesis. Kapitola první. Den první Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: Budiž světlo a bylo světlo...

KAŽDÝ MÁME SVÉ KŘESTNÍ JMÉNO

Křest je jedna ze svátostí křesťanského života, s kterou se často setkáváme. Co však křest znamená, jak probíhá a k čemu nás zavazuje? Není špatné to vědět a až budete jako rodič nebo kmotr postaven před tuto otázku si ji umět i zodpovědět. Textová ukázka z titulu (na CD najdete i videosekvence a množství fotografií a obrázků, které jsme z důvodů přenosových cest nemohli na internet umístit)...

Křtít znamená ponořit do vody (řec. baptizein). Pověření křtít dostala církev od svého zakladatele a Pána Ježíše Krista (Mt 28,19-20). Křest je vstupní branou křesťanského života (života v církvi). Křtem je člověk osvobozen od každého hříchu (provinění), který do té doby učinil. Nestává se tím samozřejmě dokonalým a bez hříchů, ale dostává se mu pomoci žít svůj život novým (lepším) způsobem. Skrze křest se stává člověk Božím dítětem a má podíl na Božím životě. Křest je vlastně uzavřením smlouvy mezi člověkem a Bohem - člověk dobrovolně dává Bohu souhlas, aby vedl a chránil jeho život, a vyjadřuje ochotu žít tak, jak si to Bůh přeje a jak to hlásal a také svým životem ukázal Ježíš Kristus. Pokřtěný člověk je povolán ke službě druhým lidem (bližním) a ke svědectví o své naději, kterou má skrze svůj život s Bohem.

Křest uděluje za běžných okolností biskup, kněz nebo jáhen se slovy: "Já tě křtím ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého" při současném trojím ponoření do vody nebo vylití vody na hlavu křtěného. Mimo to jsou součástí křestních obřadů modlitby, čtení z Písma svatého, mazání olejem (jako symbolem síly), předání zapálené svíce (jako symbolu světla na cestu) a bílé roušky či oděvu (jako symbolu nového života). Přijetí křtu předchází období přípravy na křest (tzv. katechumenát), kdy se čekatel seznamuje s životem a učením církve. Křtěný musí vyznat víru v Boha (kterou má církev) a zříci se zlého. Při křtu dětí tento závazek přejímají rodiče a kmotr, který má (spolu s rodiči) pokřtěnému pomáhat žít a rozvíjet to, co ve křtu přijal.

S křesťanstvím se setkáváme prakticky všichni z nás, ještě před tím než se narodíme. Skutečně, je to tak! Jednou z příjemných povinností rodičů je najít křestní jméno pro svého potomka. A jak už to tak bývá, všechny věci na světě mají svůj původ. Nejinak je tomu u křestních jmen. Možná, že by bylo dobré vědět, co které jméno znamená a jaká je jeho historie. I v tom Vám produkt De Ecclesia pomůže. Obsahuje totiž mnoho dat, která využijete. Jedni z nich jsou i databáze křestních jmen a významů, srovnané v abecedním pořádku. Pro účely prezentace na internetu vyjímáme část od písmene A.

ADALBERT, Albert - něm. = "skvějící se přednostmi (původem)" - viz Vojtěch.
ADAM - hebr. = "pozemšťan". Adam, biblická postava, představuje prvního člověka. (24. 12.)
ALBERT - zkráceno z Adalbert - viz tam. Sv. Albert Veliký, biskup. Největší učenec své doby, objevil pro křesťanskou filozofii Aristotela. Kromě teologických a filozofických traktátů je autorem mnoha přírodovědných studií. Přednášel na universitě v Kolíně n./R. a v Paříži. Jeho žákem byl mj. Tomáš Akvinský, † 1280. (15. 11.) Sv. Albert Laski, Polák. Při návratu z pouti do Říma byl ukamenován náboženskými odpůrci. † 1605. (30. 10.)
ALENA - zkrác. z Magdalena nebo obměna jména Helena - viz tam.
ALEŠ - viz Alexej.
ALEXANDR - řec. = "ochránce mužů". Sv. Alexandr I., papež a mučedník, 2. stol. (3. 5.). Sv. Alexandr Alexandrijský, patriarcha. Hájil pravou víru proti bludaři Ariovi. 4. stol. (9. 2.)
ALEXEJ, Aleš - řec. = "obránce". Sv. Alexej, žebrák, 4.-5. stol. (17. 7.). Sv. Alexej Falkonieri, zakladatel servitů. † 1310. (17. 2.)
ALFONS - pravděpodobně z něm. = "připravený k boji". Sv. Alfons Navaret, OP, misionář a japonský mučedník. † 1614. (1. 6.). Sv. Alfons z Liguori, původně advokát, biskup, učitel církve, významný právník a moralista, zakladatel redemtoristů, jejichž posláním jsou lidové misie. Ve stáří a nemoci měl těžká pokušení proti víře, pokoře a čistotě. Dlouhodobou duševní temnotu přemáhal modlitbou. Říkal: "Při všech svých hříších doufám v svého Spasitele. Nespoléhám na své skutky, nýbrž na zásluhy Ježíše Krista." † 1787. (1. 8.)
ALOIS, Aloisie, (Lola, Lolek) - snad z něm. = "celý moudrý". Sv. Alois Gonzaga vynikal mravní čistotou, dobrovolně ošetřoval nemocné morem, sám se jím nakazil, zemřel 23letý r. 1591. (21. 6.). Bl. Aloisie z Marijaku spolupracovala v Paříži se sv. Vincentem z Paula v charitativní činnosti. Když ovdověla, věnovala svůj majetek i čas charitě. Stála u zrodu kongregace Dcer křesťanské lásky (Šedé sestry). Dobrovolné ošetřovatelky učila, jak mají pečovat o chudé, jak ošetřovat nemocné, vedla je ke zbožnosti a účinné lásce. † 1660. (14. 3.)
ALŽBĚTA, Elizabeth, Eliška, Elsa, Líza, Běta, Babeta - hebr. = "Bůh splnil slib". Sv. Alžběta, matka Jana Křtitele. (5. 11.). Sv. Alžběta Uherská (Durynská), kněžna, dcera uherského krále. Přes odpor knížecího dvora žila prostě, pomáhala chudým, ošetřovala nemocné, vykonávala hrubou práci. S manželem, se kterým ji poutalo vroucí přátelství a láska, měla 4 děti, po smrti manžela byla vyhnána z hradu a žila v bídě. Později se s ní rodina smířila a hmotně ji zajistila. Alžběta se pak zcela oddala službě chudým a nemocným. O lidech, kteří zdůrazňovali svou "zbožnost" zarmoucenou tváří, říkala: "Divní lidé. Tváří se, jako by chtěli Boha strašit, místo aby mu přinášeli oběť s veselou tváří." † 1231. (17. 11.)
AMBROŽ - řec. = "nesmrtelný, nebeský". Sv. Ambrož byl původně místodržitelem Ligurie a Emilie, nečekaně byl zvolen za biskupa v Miláně. Učitel církve, původce tzv. ambroziánské liturgie. Ovlivnil duchovní vývoj sv. Augustina. V jeho spisech je rčení: "Kde je Petr, tam je církev." † 397. (7. 12.)
ANASTÁZIE (Nasťa) - řec. = "znovuzrozená". Sv. Anastázie, mučednice. Měla pověst jedné z nejkrásnějších a nejctnostnějších Římanek. Když ovdověla, rozdala své statky chudým. Byla upálena asi r. 304. (25. 12.)
ANDĚLA - z řec. angelos = "posel". Sv. Anděla z Foligna, když jako mladá ovdověla a přišla o 3 děti, vstoupila do 3. řádu sv. Františka. Říkala: "Duchovní život nezáleží ve zjeveních, která mohou činit člověka domýšlivým, nýbrž v činorodé lásce k Bohu." † 1309. (4. 1.)
ANDREA - viz Ondřej.
ANEŽKA, Agnes - řec. = "čistá, neposkvrněná, svatá". Sv. Anežka Římská patří k nejslavnějším římským mučednicím. Byla pro svou víru postavena před soud sotva 13letá. † 304 (21. 1.). Svatá Anežka Česká, dcera Přemysla Otakara I., zakladatelka špitálu a kláštera Na Františku, přítelkyně sv. Kláry. Svou moudrostí a mírností výrazně zasahovala do veřejného života. Oplakávaná celým národem zemřela 77letá r. 1292. (13. 11.)
ANNA, Hana - hebr. = "omilostněná". Sv. Anna, matka Panny Marie. (26. 7.)
ANTONÍN, Antonie - římské jméno. Sv. Antonín Veliký, poustevník v Egyptě, měl mnoho žáků, dopisoval si s císařem Konstantinem, který jej žádal o modlitby a rady. Jeho zásada: "Z ctností je nejdůležitější opatrnost. Často lidé toužící po dokonalosti zbloudili, protože zašli až do výstředností, kde ctnost ztrácí svou líbeznou tvář a začíná být poblouzněním." Ze 105 let života prožil skoro 90 let na poušti. 4. stol. (17. 1.). Sv. Antonín z Padovy, slavný kazatel, vynikal učeností, patřil do skupiny sv. Františka z Assisii. Učitel církve. † 1231. (13. 6.)
ARNOŠT (Ernest) - něm. = "vážný, rozhodný". Bl. Arnošt, opat a mučedník. † 1096. (12. 1.)
AUGUSTIN - adoptivní jméno k Augustus (vznešený). Sv. Augustin, biskup v Hipponu, učitel církve, rétor a právník, významný myslitel, největší teolog starověkého Západu, zakladatel západní řehole. V mládí se přikláněl k manichejskému bludu a ani jeho mravní život nebyl bezúhonný. Na jeho obrácení měli podíl hlavně milánský biskup sv. Ambrož a vytrvalé modlitby Augustinovy matky, sv. Moniky. Jeho výrok: "Nespokojené je naše srdce, dokud nespočine v tobě, Pane." † 430. (28. 8.)

VELIKONOČNÍ TRIUUM A DOBA VELIKONOČNÍ

Velikonoce připadají na neděli blízkou židovskému svátku Paschy, tj. na neděli po prvním jarním úplňku. Brzy bylo před tyto svátky předsunuto velikonoční třídenní, tzn. tři dny vyznačující se významnými bohoslužbami: Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.

Zelený čtvrtek je den, kdy Kristus ustanovil svátost eucharistie a kněžství. Bohoslužby tohoto dne jsou proto zaměřeny tímto směrem. Dopoledne slaví každý sídelní biskup se svými kněžími mši, při níž kněží obnovují své kněžské sliby: ochotu sloužit Kristu i lidem, poslušnost biskupovi a celibát. Biskup při této mši posvětí tři druhy svatých olejů, které se používají při udílení - slavení svátostí. Ve večerních hodinách se pak slaví mše svatá na památku Poslední večeře Páně. Eucharistie je svátost Kristovy lásky ke všem lidem. Mimořádně silným vyjádřením této skutečnosti je obřad umývání nohou: jako Kristus umyl učedníkům nohy (Jan 13), tak si máme navzájem činit i my - odpouštět, sloužit druhým. Podobně pozdravení pokoje, obvyklé při každé mši, stává se zde výrazem odpuštění a ochoty obnovit narušené vztahy. Po této mši následuje eucharistická adorace. Liturgická barva Zeleného čtvrtku je bílá. Jméno "Zelený čtvrtek" pochází ze starých dob, kdy to byl den přísného postu a bylo dovoleno jíst (kromě chleba) jen zeleninu.

Velký pátek je den, kdy zemřel Kristus za spásu celého světa. Církev v tento den neslaví žádnou mši. V odpoledních hodinách se věřící scházejí ke slavení památky Umučení Páně: při bohoslužbě slova nasloucháme starozákonnímu proroctví o trpícím Božím služebníku a pašijím podle sv. Jana. Vrcholem velkopáteční liturgie je uctívání kříže - symbolu vykoupení. Liturgická barva je červená. Je to den, kdy se věřící přísně postí.

Na Bílou sobotu církev nekoná žádnou bohoslužbu, ale setrvává na modlitbách u Kristova hrobu a rozjímá o tajemství Kristova života a smrti. Velikonoční vigilie už nepatří k Bílé sobotě, ale k neděli Zmrtvýchvstání Páně. Proto se slaví po setmění. Nesmírně bohatá liturgie se svými symboly a kontrasty nás vtahuje do centra posvátného dění: vigilie (z lat. vigilare - bdít) začíná liturgií světla. Od posvěceného ohně se rozsvítí paškál, velikonoční svíce, jako symbol vzkříšeného Krista. Věřící si od ní rozsvítí svoje svíce a vedeni jáhnem (popř. knězem), který nese paškál, potmě vstupují do kostela. Jáhen zpívá velikonoční chvalozpěv Exsultet. Následuje 7 čtení ze Starého zákona a 2 čtení z Nového zákona. Po promluvě kněze pokračuje vigilie křestní liturgií: posvěcení křestní vody, křest katechumenů a obnova křestního slibu, na kterou se věřící připravovali 40 dní. Zde je vrchol celého postu i Velikonoc: vše, co předcházelo, byla příprava - vše, co bude následovat, je rozvedení a prožívání vlastního křtu. Třetí část velikonoční vigilie je slavení eucharistie.

O Veliké noci a na Boží hod velikonoční propuká radost pokřtěných ve chvalozpěv Bohu. Radost a jásot zní ze stále se opakujícího "aleluja" (hebrejsky "chvalte Boha!"), které trvá nejen o velikonočním oktávu, ale po 50 dní: tajemství naší spásy je tak bohaté, že církev rozšířila jeho slavení na celých sedm týdnů. Čtyřicet dní po Vzkříšení oslavujeme Nanebevstoupení Páně. Deset dní nato dovršuje velikonoční dobu slavnost Seslání Ducha svatého, tvz. Letnice.

Svátky Velikonoc, Nanebevstoupení a Letnic jsou tři fáze jediného velikonočního tajemství, na němž máme účast: Ježíš Kristus zemřel pro spásu světa, vstal z mrtvých, s oslaveným lidským tělem vstoupil do Otcovy slávy a dává nám svého Ducha, který nás posílá do světa.

DESATERO A ZÁKLADNÍ PRAVDY

Pro život věřících v církvi jsou důležitá přikázání. Ukazují a vymezují cestu člověka k Bohu. Některá přikázání jsou dána přímo Bohem a Jeho Synem Ježíšem Kristem, některá stanoví církev.

Desatero Božích přikázání - Tato přikázání jsou součástí smlouvy, kterou uzavřel Bůh (Hospodin) se svým vyvoleným (izraelským) národem na Sinaji. Jsou to tato přikázání: V jednoho Boha věřit budeš. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
Pomni, abys den sváteční světil. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. Nepožádáš manželky bližního svého. Aniž požádáš statku jeho (podle Ex 20,1-17).

Přikázání lásky k Bohu a bližnímu - připomíná je Pán Ježíš, jsou uvedena ve Starém zákoně. Církevní přikázání: V neděli a zasvěcené svátky slavíme mši svatou. V pátek vykonáváme kající skutek. Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst. Alespoň jednou ročně - nejlépe v době postní nebo velikonoční - se vyzpovídáme a přijmeme tělo Kristovo.

Církev vyznává a učí tyto základní pravdy: Bůh je jeden. Bůh je nejvýš spravedlivý. Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý. Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a na věky spasil. Duše lidská je nesmrtelná. Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.

STARÝ ZÁKON

Dějiny spásy v knihách Starého zákona - Milující Bůh, když měl na mysli a pečlivě připravoval spásu všeho lidstva, vyvolil si v jedinečném plánu národ, aby mu svěřil svá zaslíbení. Uzavřel totiž smlouvu s Abrahámem (srov. Gn 15,18) a prostřednictvím Mojžíše s izraelským lidem (srov. Ex 24,8). Národu, který si tak získal, se zjevil slovy a skutky jako jediný pravý a živý Bůh, aby Izrael zakusil, jaké jsou záměry s lidmi, a aby je, když sám Bůh mluvil ústy proroků, chápal stále hlouběji a jasněji a aby je stále rozšiřoval mezi pohany (srov. Žl 21,28-29; 95,1-3; Iz 2,1-4; Jer 3,17). Plán spásy, který autoři posvátných knih předpověděli, vylíčili a vyložili, je obsažen v knihách Starého zákona jako pravé Boží slovo. Proto i tyto Bohem inspirované knihy zachovávají trvalou hodnotu: "Všecko, co je tam psáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději" (Řím 15,4).

Význam Starého zákona pro křesťany - Plán spásy ve Starém zákoně byl zaměřen především k tomu, aby připravoval, proroky ohlašoval (srov. Lk 24,44; Jan 5,39; 1 Petr 1,10) a různými předobrazy naznačoval (srov. 1 Kor 10,11) příchod Krista, vykupitele světa, a příchod mesiášského království. Úměrně ke stavu lidstva před obdobím spásy obnovené Kristem zpřístupňují knihy Starého zákona všem poznání Boha i člověka a ukazují, jakými způsoby jedná spravedlivý a milosrdný Bůh s lidmi. Tyto knihy sice obsahují též věci nedokonalé a dočasné, přece však ukazují skutečný Boží výchovný způsob. Vyjadřují živý cit vůči Bohu, jsou v nich uloženy vznešené nauky o Bohu, spasitelná moudrost o životě člověka i podivuhodné poklady modliteb, je v nich konečně ukryto tajemství naší spásy. Proto je mají věřící křesťané přijímat s úctou.

Jednota obou Zákonů - Bůh, který inspiroval knihy obojího Zákona a je jejich původcem, moudře ustanovil, aby byl Nový zákon ukryt ve Starém zákoně a Starý aby byl zjevný v Novém. Neboť ačkoli Kristus svou krví založil novou úmluvu (srov. Lk 22,20;1 Kor 11,5), přesto knihy Starého zákona, převzaté jako celek do hlásání evangelia, nabývají a ukazují svůj plný smysl v Novém zákoně (srov. Mt 5,17; Lk 24,27; Řím 16,25-26; 2 Kor 3,14-16), a zároveň Nový zákon objasňují a vysvětlují.

Označení a názvy knih Starého zákona - Gn 1. kniha Mojžíšova Př Kniha Přísloví , Ex 2. kniha Mojžíšova Kaz Kniha Kazatel, Lv 3. kniha Mojžíšova Pís Píseň písní, Nm 4. kniha Mojžíšova Mdr Kniha Moudrosti, Dt 5. kniha Mojžíšova Sir Kniha Sirachovcova, Joz Kniha Jozue Iz Kniha proroka Izaiáše, Sd Kniha Soudců Jer Kniha proroka Jeremiáše, Rt Kniha Rút Pláč Kniha Žalozpěvů, 1 Sam 1. kniha Samuelova Bar Kniha proroka Barucha, 2 Sam 2. kniha Samuelova Ez Kniha proroka Ezechiela, 1 Král 1. kniha Královská Dan Kniha proroka Daniela, 2 Král 2. kniha Královská Oz Kniha proroka Ozeáše, 1 Kron 1. kniha Kronik Jl Kniha proroka Joela, 2 Kron 2. kniha Kronik Am Kniha proroka Amosa, Ezd Kniha Ezdrášova Abd Kniha proroka Abdiáše, Neh Kniha Nehemiášova Jon Kniha proroka Jonáše, Tob Kniha Tobiáš Mich Kniha proroka Micheáše, Jdt Kniha Judit Nah Kniha proroka Nahuma, Est Kniha Ester Hab Kniha proroka Habakuka, 1 Mak 1. kniha Makabejská Sof Kniha proroka Sofoniáše, 2 Mak 2. kniha Makabejská Ag Kniha proroka Aggea, Job Kniha Job Zach Kniha proroka Zachariáše, Žl Kniha Žalmů Mal Kniha proroka Malachiáše.

NOVÝ ZÁKON

Vznešenost Nového zákona - Boží slovo, které je Boží silou ke spáse pro každého věřícího (srov. Řím 1,16), je vynikajícím způsobem podáno a projevuje svou sílu ve spisech Nového zákona. Když se totiž naplnil čas (srov. Gal 4,4), Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy (srov. Jan 1,14). Kristus založil Boží království na zemi, skutky a slovy zjevoval svého Otce i sebe a své dílo dovršil smrtí, zmrtvýchvstáním, slavným nanebevzetím a sesláním Ducha svatého. Povýšen ze země přitahuje všechny k sobě (srov. Jan 12,32 řec.), neboť on jediný má slova věčného života (srov. Jan 6,68). Toto tajemství však nebylo odhaleno jiným pokolením tak, jako bylo nyní zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům v Duchu svatém (srov. Ef 3,4-6 řec.), aby hlásali evangelium, probouzeli víru v Ježíše Krista a Pána a shromáždili církev. Trvalým a božským svědectvím o tom jsou spisy Nového zákona.

Apoštolský původ evangelií - Je všeobecně známo, že mezi všemi spisy Písma včetně Nového zákona právem vynikají evangelia, neboť ta jsou hlavním svědectvím o životě a učení vtěleného Slova, našeho Spasitele. Církev vždy a všude pokládala a pokládá za jisté, že čtyři evangelia mají apoštolský původ. Vždyť to, co apoštolové z Kristova příkazu kázali, předali nám později z vnuknutí Ducha svatého oni sami a apoštolští muži písemně jako základ víry, totiž evangelium ve čtveré podobě: podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana.

Historičnost evangelií - Svatá matka církev pevně a vytrvale pokládala a pokládá za jisté, že čtyři zmíněná evangelia, jejichž historičnost bez váhání potvrzuje, věrně podávají to, co Boží Syn Ježíš v době svého života mezi lidmi pro jejich věčnou spásu skutečně konal a učil až do dne, kdy vstoupil do nebe (srov. Sk 1,1-2). Apoštolové pak po nanebevstoupení Pána předali svým posluchačům to, co říkal a dělal, s plnějším porozuměním, jakého se jim, poučeným událostmi Kristova oslavení a vyučeným světlem Ducha pravdy, dostalo. Bibličtí spisovatelé sepsali čtyři evangelia tak, že něco vybrali z množství ústních nebo už i písemných tradic, něco sestavili v celek nebo vysvětlili se zřetelem na tehdejší stav církevních obcí. Přitom zachovávali formu hlásání, ale vždy tak, že nám sdělují o Ježíši pravdivé a upřímné údaje. Ať totiž psali z vlastní paměti a vzpomínek, nebo podle svědectví těch, kdo "od počátku byli očitými svědky a služebníky Slova", psali s tím úmyslem, abychom poznali "pravdivost" té nauky, v které jsme byli učeni (srov. Lk 1,2-4).

Ostatní knihy Nového zákona - Kánon Nového zákona obsahuje kromě čtyř evangelií i listy svatého Pavla a jiné apoštolské spisy sepsané z vnuknutí Ducha svatého. Z moudrého Božího rozhodnutí potvrzují tyto spisy poselství o Kristu Pánu, postupně více objasňují jeho pravé učení, hlásají spásonosnou sílu Kristova božského díla, vypravují o počátcích církve a o jejím podivuhodném rozšíření a předpovídají její slavné dovršení. Pán totiž zůstal se svými apoštoly, jak slíbil (srov. Mt 28,20), a seslal jim Ducha Utěšitele, aby je uvedl do celé pravdy (srov. Jan 16,13).

Označení a názvy knih Nového zákona - Mt Evangelium podle Matouše 1 Tim 1. list svatého apoštola Pavla Timotejovi, Mk Evangelium podle Marka 2 Tim 2. list svatého apoštola Pavla Timotejovi, Lk Evangelium podle Lukáše Tit List svatého apoštola Pavla Titovi, Jan Evangelium podle Jana Flm List svatého apoštola Pavla Filemonovi, Sk Skutky apoštolů Žid List Židům, Řím List svatého apoštola Pavla Římanům Jak List svatého apoštola Jakuba, 1 Kor 1. list svatého apoštola Pavla Korinťanům 1 Petr 1. list svatého apoštola Petra, 2 Kor 2. list svatého apoštola Pavla Korinťanům 2 Petr 2. list svatého apoštola Petra, Gal List svatého apoštola Pavla Galaťanům 1 Jan 1. list svatého apoštola Jana, Ef List svatého apoštola Pavla Efesanům 2 Jan 2. list svatého apoštola Jana, Flp List svatého apoštola Pavla Filipanům 3 Jan 3. list svatého apoštola Jana, Kol List svatého apoštola Pavla Kolosanům Jud List svatého apoštola Judy, 1 Sol 1. list svatého apoštola Pavla Soluňanům Zj Kniha Zjevení svatého apoštola Jana, 2 Sol 2. list svatého apoštola Pavla Soluňanům



GENESIS ANEB STVOŘENÍ SVĚTA

Poslechněte si, prohlédněte si obrazy a začtěte se do textu příběhu příběhů - příběhu o stvoření světa - příběhu Genesis. Kliknutím na jednotlivé dny spustíte mistrovský přednes Radovana Lukavského ve formátu WMA (na CD v kvalitě WAV), obrazy Ludmily Jandové jsou na CD ve o vysokém rozlišení. Písmo svaté Starého zákona První kniha Mojžíšova Genesis. Kapitola první.

Den první


Na počátku stvořil Bůh nebe a Zemi. Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se Duch Boží. I řekl Bůh: Budiž světlo a bylo světlo. Viděl, že světlo je dobré a oddělil světlo od tmy. Světlo nazval Bůh dnem a tmu nazval nocí. Byl večer a bylo jitro, den první.

Den druhý

I řekl Bůh: Buď klenba uprostřed vod a odděluj vody od vod. Učinil klenbu a oddělil vody pod klenbou od vod nad klenbou a stalo se tak. Klenbu nazval Bůh nebem. Byl večer a bylo jitro, den druhý.

Den třetí

I řekl Bůh: Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš. A stalo se tak. Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval mořem. Viděl, že to je dobré. Bůh také řekl: Zazelenej se země zelení, bylinami, které se rozmnožují semeny a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny. A stalo se tak.
Země vydala zeleň, rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Bůh viděl, že je to dobré. Byl večer a bylo jitro, den třetí.

Den čtvrtý

I řekl Bůh: Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci. Budou na znamení časů, dnů a let. A světla ať jsou na nebeské klenbě, aby svítila nad zemí. A stalo se tak. Učinil tedy Bůh dvě veliká světla. Větší světlo, aby vládlo ve dne, a menší světlo, aby vládlo v noci. Učinil i hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou klenbu, aby svítila nad zemí, aby vládla ve dne a v noci a oddělovala světlo od tmy. Viděl, že to je dobré. Byl večer a bylo jitro, den čtvrtý.

Den pátý

I řekl Bůh: Hemžete se vody živočišnou havětí a létavci létejte nad zemí pod nebeskou klenbou. I stvořil Bůh veliké netvory a rozmanité druhy všelijakých hbitých živočichů, jimiž se zahemžily vody, stvořil i rozmanité druhy všelijakých okřídlených létavců. Viděl, že je to dobré. A Bůh jim požehnal: Ploďte a množte se a naplňte vody v mořích. Létavci nechť se rozmnožují na zemi. Byl večer a bylo jitro, den pátý.

Den šestý

I řekl Bůh: Vydej země rozmanité druhy živočichů - dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře. A stalo se tak.
Bůh učinil rozmanité druhy zemské zvěře i rozmanité druhy dobytka a rozmanité druhy všelijakých zeměplazů.
Viděl, že je to dobré. I řekl Bůh: Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby, ať lidé panují nad mořskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvířaty a nad celou zemí, i nad každým plazem plazícím se po zemi.
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil.
A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte a množte se a naplňte Zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým co se na zemi hýbe. Bůh také řekl Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm. Veškeré zemské zvěři i všemu nebeskému ptactvu a všemu co se plazí po zemi, v čem je živá duše, dal jsem za pokrm veškerou zelenou bylinu.
A stalo se tak. Bůh viděl, že všechno co učinil je velmi dobré. Byl večer a bylo jitro, den šestý.

Den sedmý

Tak byla dokončena nebesa i země se všemi svými zástupy. Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal. Sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo.


Corel, Pinnacle, Pantone, CMYK, RAL, NCS, LightBOX | dtpstudio.cz

Corel, Pinnacle, Pantone

CMYK, RAL, NCS, LightBOX